Centrum Petra Havlíčka: Neurofeedback, rozhovor s Jiřím Jedelským

Co je to vlastně ta metoda Neurofeedback?

Původně je to metoda, při které se s pomocí přístrojové techniky ovlivňovala činnost mozku. Vznikla zásluhou podrobného výzkumu chování amerických kosmonautů při NASA již v 60. letech minulého století při vesmírných letech. Tito výborní vojenští piloti, kteří absolvovali další náročné výcviky, byli nějaký čas ve vesmíru, se někdy začali chovat zcela nečekaně, neuměli se například srovnat s potížemi, které jinak běžně řešili při pilotování vojenských letadel, ale v kosmických podmínkách „jim to tak dobře nešlo“. Objevovala se u nich takzvaná ponorková nemoc, byli nedůtkliví, agresivní či náladoví. Zkrátka relativně rychle se u některých z nich objevovalo těžko zvladatelné stresové chování. Bylo to mimo jiné způsobené reakcí na minimální množství toxického raketového paliva, které se dostalo při letech Apollo do obyvatelného modulu, a u kosmonautů to vyvolávalo nečekané psychické stavy, ale ne u všech.

Touto metodou se jim pomáhalo tento stres racionálně lépe překonat. Kladl se důraz na změnu nastavení racionálního vnímání a zpracovávání stresových situací, což se projevilo i tím, že reakce na mírně toxické pracovní prostředí byla vyrovnanější a stoupl práh odolnosti vůči stresu.

Jak jsme obyčejně nastaveni v rámci odolnosti vůči stresu?

Pokud se cokoli učíme, ať je to třeba cizí jazyk, matematiku nebo cestu do práce, popřípadě si máme zapamatovat, co máme nakoupit, potřebujeme si toto napřed uložit do krátkodobé nebo střednědobé paměti. Až dalším ověřováním pravdivých skutečností vše podstatné přesouváme do dlouhodobé paměti. Pokud budeme však klást větší význam stresu z toho, co máme udělat, řešíme jako prvotní právě stres z činnosti a ne to, co máme udělat. Tomuto se říká funkční deficit. Mozek je neurologicky v pořádku, ale nefunguje tak, jak by měl.

Je to i proto, že přijímáme mnoho informací a nevíme, která je pro nás skutečně ta důležitá a správná. Mozek tedy potřebuje ověření, že informace, kterou si má zapamatovat a bude využívat v praxi, je správná. Navíc potřebuje, aby tato informace byla jednoduchá a přicházelo rychle ověření, že myslíme či vnímáme správně a máme důvod si souvislosti pamatovat.

Příklad: dítě píše písemku. A do vrácení této písemky neví, kolik chyb a kde je způsobilo, vše navíc trvá dlouho, od napsání písemky do vrácení opravené písemky i několik dní, a to je pro proces učení špatně. Navíc má dítě podtržené chyby a nemá označené správné odpovědi. Takže se učíme především vyhýbání se chybám a ne zapamatováním si kladných odpovědí a kladných situací. A tak dochází ke stresovému učení, které je spojené s vyhýbáním se chybám, k jejich stresovému zapamatování. Jára Cimrman by řekl, že to je „fixace úlekem“.

Pak slyšíme nářky typu: „Měl jsem všechno správně a pouze jednu chybu a dostal jsem dvojku.“ Tento přístup je v procesu učení zcela špatný. Neposilujeme ve školách správné odpovědi, ale uvědomění si chyb. A dítě je z toho samozřejmě ve stresu. Tento přístup přetrvává až do dospělosti a my pak takto vychováváme i vlastní děti. To se ale pak projevuje i ve sportovních výkonech a v soukromém životě. Byli jsme od raného dětství naučeni, že chyby nesmíme dělat, řídíme se tím, že se chybám vyhýbáme a nehledáme tvořivé cesty řešení problémů. V důsledku toho máme obavy dělat něco nového, neověřeného, protože „co kdyby tam byla chyba, za kterou bychom pak pykali“. A přijímáme takzvaně „úřednický životní styl“.

Tak co s tím můžeme udělat?

V prvé řadě naší metodou měníme zažitý proces učení se novým věcem. Jednak s pomocí počítačového vyhodnocení mozkové činnosti ve zlomku vteřiny uslyšíme či uvidíme, že mozek pracuje správně. K tomu potřebujeme dvě základní podmínky: jednoduché sdělení a rychlost sdělení, že správně uvažujeme. Obě dvě podmínky technika EEG Biofeedback splňuje.

První podmínkou je jednoduché sdělení, pípnutí. Toto je signál, kterým dostáváme informaci, že náš mozek pracuje dobře, nebo alespoň lépe než dříve. Jsme tedy na cestě k zlepšení mozkové činnosti. Mozek přirozeně vnímá a pamatuje si, že je na správné cestě k uvolněnému přijímání a zpracovávání informací. Je to forma pochvaly, že se nám to daří. Druhou podmínkou je rychlost sdělení, která je také splněna, protože pokud mozek správně reaguje, ve zlomku sekundy se ozve výše zmíněné pípnutí, které nás informuje, že myslíme dobře, a tímto se proces učení významně zrychlí, protože prakticky není žádná prodleva mezi činností mozku a informací, že takto má ve skutečnosti správně myslet.

Příklad: pokud cvičíte psa aportování, okamžitě po splnění úkolu dostane pochvalu v podobě pohlazení nebo malého pamlsku. Na rychlé odpovědi, v našem případě ťuknutí, které se ozve v reproduktoru a které potvrzuje správnost našeho myšlení, nejvíce záleží. Na rychlosti potvrzení správného myšlení a cítění je tedy založená naše terapie.

Skutečně je to tak jednoduché?

Tak jednoduché to skutečně je. Je to pozitivní a rychlá forma učení. Takto se navozuje správné zpracovávání všech možných informací. V podstatě dochází k procesu učení se zpracovávání jednoduchých informací rychlým způsobem, ve kterém se využívají dvě výhody této metody: pochvala za správný výkon a rychlost této informace.

Jak můžeme metodu využít v našem Centru?

Je velmi důležité si uvědomit, pro koho tato metoda byla vyvinuta: pro piloty, kosmonauty, později byla aplikovaná na sportovcích na zvýšení jejich sportovních výkonů, vojácích atd. Tedy u lidí, kteří byli relativně dobře psychicky připraveni snášet stres a byli trénovaní k tomu, aby zvládali psycho-emoční stres. Tato metoda práce s mozkovou činností se u nás obvykle jmenuje EEG Biofeedback. Možná oprávněně, ale je to do určité míry jednostranné využití této metody, protože se opomíjí emoční nastavení člověka, které je skutečným zdrojem psycho-emočního stresu, který pak mozek zbytečně zpracovává. My se za těchto okolností nevěnujeme procesu učení se novým věcem, ale procesu vyhýbání se starým stresovým podnětům, které máme uložené v našem nevědomí.

Pokud tedy nepracujeme s odstraňováním psycho-emočního stresu, účinky EEG Biofeedback tréninku jsou někdy málo významné. Člověk přirozeně zpracovává napřed emoční informace, které se vážou na jeho ohrožení, a pak teprve racionální informace. To potřebujeme změnit, protože psycho-emoční stres narušuje náš životní styl, životní spokojenost a koneckonců způsobuje i poruchy v příjmu potravy, se kterými se v našem centru často setkáváme. Z tohoto důvodu klademe prvotní důraz na zbavení se psycho-emočního stresu, který nám brání v objektivní analýze a syntéze informací.

Pro odlišení metodologických postupů nepoužíváme název EEG Biofeedback, ale Neurofeedback, protože pracujeme i s jinými informacemi, než jen s těmi, které vznikají v mozku. Barry Sterman, Ph.D., emeritní profesor na UCLA a světově uznávaný odborník na neurostimulaci, se významně zasloužil o vývoj Neurofeedbacku a sám metodu „EEG Biofeedback“ nenazývá, ale správně používá termín Kvantitativní Neurofeedback. Pro zjednodušení však používám název Neurofeedback.

Je tato metoda skutečně tak účinná?

Když omezíme psycho-emoční stres, který je způsobený vlastním záporným prožíváním přítomných i minulých a budoucích událostí, budeme mít racionálně významně méně co řešit. U mnohých lidí není problém dodržování zásad zdravého životního stylu problémem, pokud mají na změnu životního stylu a jeho dodržování čas a nejsou tedy ve stresu.

Mám 15 let praxe s touto metodou v Olomouci a důrazem na změnu emočního prožívání dosahuji významných změn v rámci nastavení kvalitního životního stylu, a tím dochází i ke zvýšené motivaci učit se nové věci a vydržet u nich co nejdéle. To se týká i procesu učení u dětí. Mám řadu případů, kdy děti, které měly závažné potíže s učením, vystudovaly nejen střední, ale i vysokou školu a porucha učení byla odstraněna tím, že mozek lépe zpracovával informace.

Jak probíhá terapeutická hodina?

Během první hodiny každého seznámím se stručnou historií metody a s tím, v čem se liší naše metoda Neurofeedback od obvyklé metody EEG Biofeedback. Pak napojím klienta na přístroj pomocí elektrod a řeknu mu, co jej aktuálně trápí, popřípadě kde má výhody ve zpracovávání informací. Udělám stručnou analýzu jeho psycho-emočního stavu a navrhnu možnosti řešení. Navrhnu počet terapeutických hodin a jak budou probíhat. Pravidelná setkání jsou jednou až dvakrát týdně jednu terapeutickou hodinu.

Každý klient si v úvodní hodině terapii vyzkouší a již během prvního sezení uvidí, zda je pro něj tato terapie vhodná. A po osobní zkušenosti se rozhodne, zda mu vyhovuje.

Kolik hodin terapie Neurofeedback běžně doporučujete?

Počet hodin v případě běžných potíží se pohybuje do 15 hodin a velmi zřídka přesáhne 20 hodin. Je to proto, že pracujeme nejen s následky, ale i s příčinami potíží, které jsou spojené s učením se. Proto počet terapeutických sezení oproti zvyklostem klesá často na polovinu. Já jako psycholog jsem po celou dobu terapeutického sezení s klientem a je-li to zapotřebí, motivuji a směruji klienta k rychlým výsledkům našeho společného úsilí.

Komu tuto terapii doporučujete?

V podstatě všem, protože každý má svoje osobní „traumátka“ a mým cílem není, aby zde člověk byl až když je zle a aby absolvoval co nejvíce terapeutických sezení. Jsem rád, když dojde k rychlé nápravě potíží. Je nutné přistupovat k problémům včas. Dávám důraz na prevenci před požárem, než na hašení požáru. Proto mnohdy stačí již deset terapeutických sezení a dochází k zlepšení tak významnému, že klient nachází ztracenou radost ze života, je úspěšnější v pracovním i osobním životě. Terapie jde velmi rychle za cílem uspět směrem k řešení potíží a potíže nenecháváme takzvaně „vyhnívat“.